Nejčastěji jezdíme v harmonii s dechem. Vůbec se nikam neženeme a v klidu si dýcháme. Při této jízdě se stíháme krásně pokochat krajinou a zároveň šetříme síly, takže zvládneme v delším časovém úseku ujet delší vzdálenost. Zároveň je tento způsob jízdy o dost bezpečnější než druhý způsob, který je ovšem o dost zábavnější.
To je jízda na hranici sých možností i na hranici možností svého kola. Ovšem, než se do takovéto jízdy dáme, je důležité se přesvědčit o dobrém technickém stavu našeho kola. Hlavně kontrola přitaženosti šroubů a podobně.
Nejdřív se pomalu vyplazíte na největší kopec v okolí, protože dnešní bolest svalů je zítřejší síla a pak už je to nádhera, když se řítite z dlouhého kopce rychlostí okolo 50 kilometrů za hodinu. Všechno kolem vás se rozmaže. Najednou jste jenom tady a teď. Tušíte, že jste na tenké hranici mezi životem a smrtí, ale nesmíte si to připustit. Vaše vědomí najednou funguje úplně jinak. Nad hlavou azurově modré nebe, vítr vás v té rychlosti agresivně šlehá do tváře, když rozrážíte vzduch jako střela skrčený na řídítkách kvůli lepší aerodynamice. Máte doslova povznášející pocity, kdy víte, že stačí jenom roztáhnout svá křídla a vzlétnout.
Tyto úžasné zážitky jsou ošemetné v tom, že můžou být i velice nebezpečné. O tom vás může přesvědčit tento příběh:
"Jako poněkolikáté v tomto roce, vydal jsem se na jeden z nejvyšších kopců v mém okolí. Je zde úžasné ticho a nekonečné výhledy po rozsáhlé rovinaté krajině proti západu slunce. Převýšení kopce je na dvou kilometrech o 140 výškových metrů. Dokážete si představit ten sešup v plné rychlosti. Asi v půli cesty je ostrá levotočivá zatáčka, do které není vidět přes nekonečné vinice. Po pravé straně v této zatáčce se nachází malá kaplička s lavičkama na odpočinek. Pravou stranu cesty v zatáčce lemují stromy. Cesta je široká tak na jedno osobní auto. Asfalt pokrývá jemný písek a kamínky. Když už jsem byl kousek před zatáčkou, už jsem přemýšlel, jak asi přibrzdím, abych ze zatáčky nevyletěl a najednou se začalo dít strašně moc věcí najednou. Ze zatáčky se vyřítilo auto a jeho řidič evidentně nepočítal s tím, že by tam mohl někdo být. Ostatně, stejně jako já. Najednou jsme byli oba uprostřed té úzké cesty kousek od sebe a v plné rychlosti. On v autě a já na kole…"
Tímto článkem jsem chtěl říct, že ikdyž si myslíte, že se nemůže nic stát, vždy se může něco stát. Proto prosím jezděte vždy opatrně. Proč opakovat chyby, které už někdo udělal.
